O mě…

…hned při cestě domů s mou novou rodinou mi místo ELMA začali říkat KETY…Ketynka, Ketuška…vždyť je to jedno, hlavně že mě mají rádi. Domovy mám dva, jeden v domě ve Žďáře nad Sázavou, kde je jen malá zahrádka, ani nestojí za to se tady rozeběhnout, protože bych hned musela brzdit, ale chodíme na dlouhé procházky do přírody a to je fajn. Ten druhý domov, a ten mám mnohem raději, je o 17 km dál na chalupě v Havlíčkově Borové, kde je veliká zahrada. Panečku tam si to jinak užívám…ještěže jsem tam vždy celé léto. Hned od začátku vím, že úplně nejvíc mě miluje moje panička, to ona mne chtěla a prosadila si mé plemeno. Věnuje se mi ze všech nejvíc a cvičíme spolu i když s tím loveckým výcvikem mohla začít dříve…nevím na co čekala, asi až zahřmí…Páníček mne má taky rád, jen to tolik nedává najevo, ale doma i venku ho poslechnu na slovo. Děti jsou fajn, to starší se mnou chodí od začátku i ven na procházku, to mladší je na hraní, dovádění, a když jsem byla malá, tak jsem ho pořád okusovala a ničila mu hračky. To dá rozum, že už to teď nedělám…

Od té doby co panička vzala rozum do hrsti a věnujeme se loveckému výcviku, mě ze všeho nejvíc baví aportování zvěře, všichni o mě říkají, že jsem chuťová fena a vášnivá aportérka….dokonce i té lišce už jsem přišla na chuť, moc mě baví práce na barvě..to bych snad mohla dělat každý den. Ráda chodím na hony, jen ta honitba tady by mohla být více zazvěřená…aby bylo co nosit.

Takže abych to shrnula, jsem pracovitá, přátelská, na škodnou velmi ostrá fena…jsem taky dobrý hlídač a oddaný ochránce své rodiny.

………….. děda, to je další můj oblíbený člen rodiny o mě dokonce říká, že bych mohla být asistenčním psem..on je totiž vážně nemocný a imobilní, pohybuje se jen na vozíčku a já dobře vím, že nemá možnosti jako ostatní..to se pozná…všichni mu pomáhají, tak i já chci pomáhat…když jsme všichni na chalupě, spím s dědou v kuchyni a když má děda bolesti nebo něco potřebuje, tak hned doběhnu za babičkou do vedlejší místnosti, vzbudím jí a přivedu k dědovi….až když je děda řádně opečovaný, jdu zase spát. Nebo když je děda na té svojí kolečkové židli na zahradě sám, nikoho k němu nepustím…ani souseda, kterého mám jinak ráda, paní listonošku už vůbec ne..co, kdyby mu chtěla něco provést!!! No, ale abych byla upřímná a pořád se jen nechlubila, taky té jeho imobility trochu zneužívám, když děda ráno snídá, nehnu se od něj a tak dlouho mu slintám na boty, dokud mi nehodí kousek rohlíku. Babička mě má taky moc ráda, snesla by mi modré z nebe, ale to bych vážila o 10 kg víc a to prý nesmím.

Prostě jsem šťastná výmarka a jsem tady na zemi se svými dvojnožci moc ráda.